不思議の国のアリス

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   5.

   5

   いもむしの忠告

   NA RADU U HOUSENKY

   いもむしとアリスは、しばらくだまっておたがいを見つめていました。とうとういもむしが、口から水パイプをとって、めんどうくさそうな、ねむたい声で呼びかけてきました。

   Housenka s Alenkou se na sebe chvíli dlívaly mlčky, konečněvyňala Housenka dýmku z úst a oslovila Alenku mdlým, ospalým hlasem.

   「あんた、だれ?」といもむしが言います。

   "Kdo jste?" řekla Housenka.

   これは会話の出だしとしては、あんまり気乗りするものじゃありません。アリスは、ちょっともじもじしながら答えました。「あ、あ、あの、あまりよくわかんないんです、いまのところ――少なくとも、けさ起きたときには、自分がだれだったかはわかってたんですけど、でもそれからあたし、何回か変わったみたいで」

   Takovéhle oslovení k hovoru zrovna nepovzbuzovalo. Alenka odpověděla poněkud zaraženě: "Já - já - ani sama v tomto okamžiku nevím - totiž vím, kdo jsem byla, když jsem dnes ráno vstávala, ale od té doby jsem se, myslím, několikrát musila proměnit."

   「そりゃいったいどういうことだね」といもむしはきびしい声で申します。「自分の言いたいことも言えんのか!」

   "Co tím chcete říci?" řekla Housenka přísně. "Vysvětlete to svými slovy!"

   アリスは言いました。「はい、自分の言いたいことが言えないんです。だってあたし、自分じゃないんですもん、ね?」

   "Ale když to svými slovy nemohu, paní Housenko," řekla Alenka, "protože já nejsem já, rozumíte?"

   「『ね?』じゃない」といもむしが言います。

   "Nerozumím," řekla Housenka.

   「これでもせいいっぱいの説明なんです」とアリスはとてもれいぎ正しくこたえました。「なぜって、自分でもわけがわからないし、一日でこんなに大きさがいろいろかわると、すごく頭がこんがらがるんです」

   "Obávám se, že to jasněji povědět nedovedu," odvětila Alenka velmi zdvořile, "neboťtomu za prvé sama nerozumím; a tak hle projít v jednom dni tolika různými velikostmi, to člověka strašnězmate."

   「がらないね」といもむし。

   "Nezmate," řekla Housenka.

   「まあ、あなたはそういうふうには感じてらっしゃらないかもしれないけれど、でもいずれサナギになって――だっていつかなるんですからね――それからチョウチョになったら、たぶんきみょうな気分になると思うんですけど。思いません?」

   "No, snad jste to ještěnezkusila," řekla Alenka; "ale až se budete mít zakuklit - a to budete jednou muset - a pak se z kukly proměnit v motýla, tak si myslím, že se vám to bude také zdát trochu podivné, ne?"

   「ちっとも」といもむし。

   "Ani dost málo," řekla Housenka.

   「じゃあまあ、あなたの感じかたはちがうかもしれませんけれど、でもあたしとして言えるのは、あたしにはすごくきみょうな感じだってことです」

   "Nu, vy to tedy snad berete jinak," řekla Alenka; "já vím jen tolik, pro mne že by tobyl velmi podivný pocit."

   「あんた、か!」といもむしはバカにしたように言いました。「あんた、だれ?」

   "Pro vás!" řekla Housenka pohrdavě. "Kdo vůbec jste?"

   これで話がふりだしにもどりました。アリスは、いもむしがずいぶんとみじかい返事しかしないので、ちょっと頭にきました。そこでむねをはって、とてもおもおもしく言いました。「思うんですけれど、あなたもご自分のことをまず話してくださらないと」

   Což je přivedlo zas tam, kde byly, když začaly. Alenku trochu popuzovalo, že Housenka dělá tak velmi úsečné poznámky - postavila se tedy zpříma a řekla velmi vážně: "Myslím, že je na vás, abyste mi napřed řekla, kdo jste vy."

   「どうして?」といもむし。

   "Proč?" řekla Housenka.

   これまたなやましい質問です。そしてアリスはいい理由を考えつかなかったし、いもむしもずいぶんときげんがよくないようだったので、あっちにいくことにしました。

   To byl nový hlavolam; a jelikož Alenka nedovedla nalézti vhodnou odpověďa Housenka se zdála být ve velmi nepříjemné náladě, obrátila se k odchodu.

   「もどっといで!」といもむしがうしろからよびかけました。「だいじな話があるんじゃ!」

   "Vraťte se!" zavolala za ní Housenka. "Mám vám něco důležitého říci!"

   これはどうも、なかなか期待できそうです。そこでアリスは向きをかえると、またもどってきました。

   To znělo slibně: Alenka se obrátila a šla zpět.

   「カッカするな」といもむし。

   "Nerozčilujte se," řekla Housenka.

   「それだけ?」とアリスは、はらがたつのをひっしでおさえて言いました。

   "A to je všechno?" řekla Alenka, potlačujíc svůj hněv, jak nejlépe dovedla.

   「いや」といもむし。

   "Ne," řekla Housenka.

   じゃあまちましょうか、とアリスは思いました。ほかにすることもなかったし、それにホントに聞くねうちのあることを言ってくれるかもしれないじゃないですか。何分か、いもむしはなにも言わずに水パイプをふかしているだけでしたが、とうとううで組みをといて、パイプを口からだすと言いました。「で、自分が変わったと思うんだって?」

   Alenka si pomyslila, že vlastněnemá co dělat a že tedy může počkat; snad nakonec přece jen uslyší něco, co bude stát za poslechnutí. Housenka nějakou chvíli bafala z dýmky a neříkala nic; konečněvšak rozdělala založené ruce, vyňala dýmku z úst a řekla: "Tak vy si tedy myslíte, že jste se proměnila, není-liž pravda?"

   「ええ、どうもそうなんです。むかしみたいにいろんなことがおもいだせなくて――それに十分と同じ大きさでいられないんです!」

   "Obávám se, že ano," řekla Alenka; "nepamatuji si věci jako jindy - a ani deset minut nedovedu zůstat stejněvelká!"

   「おもいだせないって、どんなこと?」といもむし。

   "Nepamatujete si jaké věci?" řekla Housenka.

   「ええ、『えらい小さなハチさん』を暗唱しようとしたんですけれど、ぜんぜんちがったものになっちゃったんです!」アリスはゆううつな声でこたえました。

   "Nu, zkoušela jsem říkat Běžel zajíc kolem plotu a odříkávala jsem něco docela jiného!" odvětila Alenka smutně.

   「『ウィリアム父さんお歳をめして』を暗唱してみぃ」といもむし。

   "Tak mi odříkejte Večer před svatým Janem," řekla Housenka.

   アリスはうでを組んで、暗唱をはじめました。

   Alenka složila způsobně ruce a začala:

『ウィリアム父さんお歳をめして』とお若い人が言いました。
 『かみもとっくにまっ白だ。
 なのにがんこにさか立ちざんまい――
 そんなお歳でだいじょうぶ?』

"Večer před svatým Janem
 hovoří syn s Tomanem:
 ,Jste už stár, váš vlas je bílý,
 a přec ještěkaždou chvíli
 na hlavěvás vidím stát.
 Myslíte, ve vašem stáří
 že je zdrávo hospodáři,
 aby tenhle sport měl rád?`

ウィリアム父さん、息子にこたえ、
 『わかい頃にはさかだちすると、
 脳みそはかいがこわかった。こわれる脳などないとわかったいまは、
 なんどもなんどもやらいでか!』

, Ve svém mládí, ` Toman vece,
 ,strach jsem měl, že by tím přece
 sportem mozek újmu vzal.
 Zjistiv však, na místo mozku
 že mám hlavu plnou vosku,
 stojky stavím dál a dál. `

『ウィリアム父さんお歳をめして』とお若い人、
 『これはさっきも言ったけど。そして異様(いよう)なデブちんだ。
 なのに戸口でばくてんを――
 いったいどういうわけですかい?』

, Ve svém stáří, ` vece mladý,
 ,netrpíte jistěhlady;
 ztloustl jste po celém těle.
 Myslíte, ve vašem věku
 že se dožijete vděku,
 kozelce metaje smělé?`

老人、グレーの巻き毛をゆする。
 『わかい頃にはこの軟膏(なんこう)で
 手足をきちんとととのえた。
 一箱一シリングで買わんかね?』

,Pročbych pochybou těmučil?`
 mudřec dí, ,v mládí jsem učil
 touto mastí svoje oudy
 pružnosti: Kup! drahá není,
 učiníš mi potěšení,
 uživ rozkoší těch proudy. `

『ウィリアム父さんお歳をめして』とお若い人、
 『あごも弱ってあぶらみしかかめぬ
 なのにガチョウを骨、くちばしまでペロリ――
 いったいどうすりゃそんなこと?』

Dí syn: ,Stár jste, já jsem mladší,
 člověk by řek, že vám stačí
 zuby tak na prosnou kaší
 nebo měkkou buchtu s mákem.
 Jak, že s kostmi, se zobákem
 slup jste celou husu naši?`

父さんが言うことにゃ
 『わかい頃には法律まなび
 すべてを女房と口論三昧
 それであごに筋肉ついて、それが一生保ったのよ』

, V mládí studoval jsem práva, `
 Toman dí, ,kde vlastní hlava
 nepronikla změtí záhad,
 s ženou jsem věc prohádat.
 Tento cvik jurisprudence
 prospěl mněi mojí Lence:
 odučil nás oba váhat
 a mněsílu v čelist dal. `

『ウィリアム父さんお歳をめして』とお若い人、
 『目だって前より弱ったはずだ
 なのに鼻のてっぺんにウナギをたてる――
 いったいなぜにそんなに器用?』

,Stár jste, ` dí syn, ,hrbíte se,
 celé tělo se vám třese
 dole, ba i nahoře.
 Čím to, na nosu že špici
 dovedete jako svíci
 balancovat úhoře?`

『質問三つこたえたら、もうたくさん』と
 お父さん。『なにを気取ってやがるんだ!
 日がなそんなのきいてられっか!
 失せろ、さもなきゃ階段からけり落とす!』

Otec Toman smračil čelo
 a promluvil neveselo:
 ,Otázek jsem do třetice
 zodpověděl, to je dosti.
 Nedost-li tvé zvědavosti,
 vykopnu těze světnice.`"

   「いまのはまちがっとるなあ」といもむしは申しました。

   "To nebylo správně," řekla Housenka.

   「完全には正しくないです、やっぱり」とアリスは、ちぢこまって言いました。「ことばがところどころで変わっちゃってます」

   "Ne zcela správně, obávám se," řekla Alenka zaraženě. "Některá slova se změnila."

   「最初っから最後まで、まちがいどおしじゃ」といもむしは決めつけるように言って、また数分ほど沈黙(ちんもく)がつづきました。

   "Bylo to špatněod začátku do konce," řekla Housenka rozhodně, a několik minut bylo ticho.

   まずいもむしが口をひらきました。

   Housenka opět promluvila první.

   「どんな大きさになりたいね?」とそいつがたずねます。

   "Jak veliká chcete být?" zeptala se.

   「あ、大きさはべつにどうでもいいんです」とアリスはいそいでへんじをしました。「ただ、こんなにしょっちゅう大きさが変わるのがいやなだけなんです、ね?」

   "Ó, co se týče velikosti, na tom by mi tolik nezáleželo," odpověděla Alenka spěšně; "jen se mi nelíbí to stálé měněni, víte."

   「『ね?』じゃない」といもむしが言います。

   "Nevím," řekla Housenka.

   アリスはなにも言いませんでした。生まれてこのかた、こんなに茶々を入れられたのははじめてでした。だんだん頭にきはじめてるのがわかります。

   Alenka neřekla nic. Nikdy v životějí předtím nikdo tolik neodporoval a ona cítila, že ztrácí trpělivost.

   「それでいまは満足なの?」といもむしが言いました。

   "Jste spokojena teď?" ptala se Housenka.

   「まあ、もしなんでしたら、もうちょっと大きくはなりたいです。身長8センチだと、ちょっとやりきれないんですもの」

   "Nu, raději bych byla trochu větší, paní, není-li vám to proti mysli," řekla Alenka, "tři palce je taková hloupá výška."

   「じつによろしい身長だぞ、それは!」といもむしは怒ったようにいいながら、まっすぐたちあがってみせました(ちょうど身長8センチでした)。

   "Tři palce je velmi dobrá výška," řekla Housenka hněvivě, vztyčujíc se (byla přesnětři palce dlouhá).

   「でもあたしはなれてないんですもん!」とかわいそうなアリスは、あわれっぽくうったえました。そしてこう思いました。「まったくこの生き物たち、どうしてこうすぐに怒るんだろ!」

   "Ale já na ni nejsem zvyklá!" hájila se ubohá Alenka žalostným hlasem. A pro sebe si pomyslila: "Kéž by se tato zvířátka tak snadno neurážela!"

   「いずれなれる」といもむしは、水パイプを口にもどして、またふかしはじめました。

   "Časem si na to zvyknete," řekla Housenka, strčila dýmku do úst a začala opět kouřit.

   アリスはこんどは、いもむしがまたしゃべる気になるまで、じっとがまんしてまっていました。一分かそこらすると、いもむしは水パイプを口からだして、一、二回あくびをすると、みぶるいしました。それからキノコをおりて、草のなかにはいこんでいってしまいました。そしてそのとき、あっさりこう言いました。「片側でせがのびるし、反対側でせがちぢむ」

   Tentokrát Alenka čekala trpělivě, až se Housence opět uráčilo promluvit. Za nějakou minutu nebo dvěvyňala Housenka dýmku z úst, jednou nebo dvakrát zívla a otřásla se. Pak slezla z hřibu a odplazila se do trávy, poznamenávajícjen jako mimochodem: "Jedna strana vás natáhne, druhá strana vás zkrátí."

   「片側って、なんの? 反対側って、なんの?」とアリスは、頭のなかで考えました。

   "Jedna strana čeho? Druhá strana čeho?" pomyslila si Alenka.

   「キノコの」といもむしが、まるでアリスがいまの質問を声にだしたかのように言いました。そしてつぎのしゅんかん、見えなくなっていました。

   "Hřibu," řekla Housenka, docela jako kdyby se byla Alenka zeptala nahlas; a v okamžiku byla z dohledu.

   アリスは、しばらく考えこんでキノコをながめていました。どっちがその両側になるのか、わからなかったのです。キノコは完全にまん丸で、アリスはこれがとてもむずかしい問題だな、と思いました。でもとうとう、おもいっきりキノコのまわりに両手をのばして、左右の手でそれぞれキノコのはしっこをむしりとりました。

   Alenka se zamyšlenězadívala na hřib uvažujíc, které jsou ty jeho dvěstrany; a ježto byl úplněkulatý, bylo to velmi nesnadno rozhodnouti. Nakonec však roztáhla ruce, objala hřib jak daleko mohla, a každou rukou ulomila kousek okraje jeho klobouku.

   「さて、これでどっちがどっちかな?」とアリスはつぶやき、右手のかけらをちょっとかじって、どうなるかためしてみました。つぎのしゅんかん、あごの下にすごい一げきをくらってしまいました。あごが足にぶつかったのです!

   "A teďkterá je která?" řekla si k soběa uzobla malinký kousekúlomku, který držela v pravé ruce, aby viděla, co se stane; v následujícím okamžiku pocítila prudkou ránu do brady a vrazila bradou do koleni.

   いきなり変わったので、アリスはえらくおびえましたが、すごいいきおいでちぢんでいたので、これはぼやぼやしてられない、と思いました。そこですぐに、もう片方をたべる作業にかかりました。なにせあごが足にぴったりおしつけられていて、ほとんど口があけられません。でもなんとかやりとげて、左手のかけらをなんとかのみこみました。

   Tato náhlá změna ji velmi polekala a Alenka si uvědomila, že nesmí ztratit ani chvíli, nechce-li se zkrátit v úplné nic; tak se ihned dala do práce, aby snědla kousek úlomku z levé ruky. Bradu měla přitisknutu tak těsněke kolenům, že jí skoro nezbývalo místa, aby otevřela ústa; konečněse jí to však podařilo a ona spolkla ždibeček úlomku z levé ruky.

   「わーい、やっと頭が自由になった!」とアリスはうれしそうにいいましたが、それはいっしゅんでおどろきにかわりました。自分のかたがどこにも見つからないのです。見おろしても見えるのは、すさまじいながさの首で、それはまるではるか下のほうにある緑のはっぱの海から、ツルみたいにのびています。

   "Tak konečněmám volnou hlavu!" řekla Alenka s velkým uspokojením; to se však za okamžik změnilo ve zděšení, když shledala, že nevidísvých ramen: vše, co viděla, když pohlédla dolů, byla nesmírná délka krku, který se zdál vyrůstati jako stéblo z moře zeleného listí, rostoucího hluboko pod ní.

   「あのみどりのものは、いったいぜんたいなにかしら? それとあたしのかたはいったいどこ? それにかわいそうな手、どうして見えないのよ!」こう言いながらも、アリスは手を動かしていましたが、でもなにも変わりません。ずっと遠くのみどりのはっぱが、ちょっとガサガサするだけです。

   "Co může být všechna ta zeleň?" řekla Alenka. "A kam se jen poděla má ramena? A - ó, mé ubohé ruce, jak se to stalo, že vás nevidím?" Pohybovala rukama, jak mluvila, ale neviděla žádného účinku, leda nepatrné chvění ve vzdáleném zeleném listí.

   手を頭のほうにもってくるのはぜつぼうてきだったので、頭のほうを手までおろそうとしてみました。するとうれしいことに、首はいろんな方向に、ヘビみたいにらくらくと曲がるじゃないですか。ちょうど首をゆうびにくねくねとうまく曲げて、はっぱの中にとびこもうとしました。そのはっぱは、実はさっきまでうろうろしていた森の木のてっぺんにすぎませんでした。するとそのとき、するどいシューっという音がして、アリスはあわてて顔をひっこめました。おっきなハトが顔にとびかかってきて、つばさでアリスをぼかすかなぐっています。

   Ježto se nezdálo, že se jí podaří dosáhnouti si rukama k hlavě, pokusila se dostati sehlavou k rukám a s potěšením shledala, že může svůj dlouhý krk ohýbati na všechny strany jako had. Zrovna se jí podařilo prohnouti jej v elegantní oblouk a chystala se ponořiti hlavu do zeleně- která, jak shledala, nebyla nic jiného než vrcholky stromů, pod kterými se byla procházela když uslyšela ostré syknutí, které ji přinutilo, aby spěšněuhnula: velký holub jí vlétl do tváře a bil ji zuřivěsvými křídly.

   「ヘビめ!」とハトがさけびました。

   "Had!" křičel Holub.

   「だれがヘビよ!」とアリスは怒って言いました。「ほっといて!」

   "Já nejsem had," řekla Alenka uraženě, "dejte mi pokoj!"

   「やっぱりヘビじゃないか!」とハトはくりかえしましたが、こんどはちょっと元気がなくて、なんだか泣いてるみたいでした。「なにもかもためしてみたのに、こいつらどうしても気がすまないんだからね!」

   "Had, pravím znovu!" opětoval Holub, ale již tišeji, a dodal s jakýmsi vzlyknutím: "Zkoušel jsem to na všechny způsoby a nic se jim nezdá vyhovovati!"

   「なんのお話だか、まるでさっぱり」とアリス。

   "Nemám nejmenšího ponětí, o čem mluvíte," řekla Alenka.

   「木の根っこもためして、川岸もためして、生けがきもためしてみたのに」とハトはアリスにおかまいなしにつづけます。「でもあのヘビどもときたら、いっこうにお気にめさない!」

   "Zkoušel jsem kořeny stromůa zkoušel jsem břehy a zkoušel jsem křoviny," pokračoval Holub, nevšímaje si její poznámky, "ale ti hadi - nelze se jim zavděčit!

   アリスはますますわけがわからなくなりましたが、ハトが話し終えるまでは、なにをいってもむだだな、と思いました。

   Alenka byla stále víc a více zmatena, pomyslilasi však, že není nic platno mluviti, dokud Holub neskončí.

   「たまごをかえすだけでもいいかげん、たいへんだってのに」とハト。「おまけによるもひるも、ヘビがこないか見張ってなきゃなんない! この三週間、もうほんのちょっともねてないんだよ!」

   "Jako kdyby to nedalo dost práce snášet vajíčka," řekl Holub, "ještěabych dnem a nocí byl na stráži proti hadům! A už tři týdny jsem oka nezahmouřil!"

   「たいへんですねえ、おきのどく」アリスは、だんだんハトがなにをいいたいのかわかってきました。

   "Je mi velmi líto, že jste byl obtěžován," řekla Alenka, která začínala rozumět smyslu Holubova nářku.

   「それで、やっと森のなかで一番高い木に巣をつくったばかりなのに」とハトの声があがってかなきり声になりました。「やっとあいつらから解放(かいほう)されたと思ったときに、空からくねくねふってくるんだから! まったくヘビときたら!」

   "A zrovna když jsem si udělal hnízdo na nejvyšším stroměv celém lese," pokračoval Holub, zvedaje hlas v ostré úpění, "a zrovna když jsem se začal těšit, že od nich budu mít konečně pokoj, musí se připlazit ze samé oblohy! Uf, Hade!"

   「だからぁ、ヘビじゃないって言ってるでしょう!」とアリス。「あ、あ、あたしは――」

   "Ale vždyťvám povídám, že nejsem had," řekla Alenka, "já jsem - já jsem - - "

   「ふん、じゃああんた、いったいなんなのさ!」とハトが言います。「なんかでまかせ言おうとしてるわね!」

   "Co jste?" řekl Holub. "Vidím, že se pokoušíte něco vymyslet !"

   「あ、あたしは女の子よ」とアリスは、ちょっと自信なさそうに言いました。今日一日で自分がなんども変わったのを思いだしたからです。

   "Já - já jsem malé děvčátko," řekla Alenka trochu nejistě, vzpomenuvši si na všechny změny, kterými toho dne prošla.

   「もうチトじょうずなウソついたらどうよ」とハトは、ものすごくバカにした口ぶりで言いました。「女の子なら、これまでたくさん見てきたけどね、そんな首したのは、一人だって見たことないよ! いやいや、あんたヘビだよ。ごまかしたってダメだい。するとなんだい、こんどはたまごを食べたことないなんて言い出すんだろう!」

   "Velmi chytře vymyšleno!" řekl Holub hlasem, vyjadřujícím nejhlubší pohrdání. "Viděl jsem ve svém životěpěkných pár děvčátek, ale ani jedno s takovýmhle krkem! Ne, ne! Vy jste had, a nic vám to není platno zapírat. Ještěmi budete chtít namluvit,že jste nikdy neokusila vajíčka!"

   「たまごなら食べたことありますとも」アリスはとっても正直な子だったのです。「でも女の子だって、ヘビと同じくらいたまごを食べるのよ」

   "Nu, vajíčka jsem okusila, to jistě," řekla Alenka, která byla dítkem pravdomluvným, "ale děvčátka jedí vajíčka jako hadi, víte ?

   「信じるもんですか」とハトが言います。「でももしそうなら、女の子だってヘビの一種さね。あたしに言えるのはそんだけだよ」

   "Tomu nevěřím," řekl Holub; "ale je-li to pravda, pak jsou to také hadi, a to je všechno, co mohu říci."

   これはアリスにしてみれば、まったく新しい考え方でしたので、一分かそこらはなにも言えませんでしたので、それをとらえて、ハトはこうつけくわえました。「あんたがたまごをさがしてるんだ、そこんとこはまちがいないね。だったらあんたが女の子だろうとヘビだろうと、あたしにゃなんのちがいもないだろが!」

   To byla pro Alenku myšlenka tak nová, že na nějakou chvíli zůstala beze slova, což poskytlo Holubu příležitost, aby dodal: "Hledáte vajíčka, to vím velmi dobře; a co mi na tom záleží, jste-li děvčátko, nebo had?"

   「あたしにはかなりのちがいなの!」とアリスはすぐに言いました。「でも、あいにくとたまごなんかさがしてないもん。それにさがしててもあんたのなんかいらないわ。なまたまごはきらいだもの」

   "Mněna tom záleží velmi mnoho," řekla Alenka spěšně, "ale náhodou nehledám vajíčka, a kdybych je hledala, tak nestojím o vaše: nemám je ráda syrová."

   「だったらさっさと失せな!」とハトはつっけんどんに言って、また自分の巣にもどりました。アリスは、なんとかかんとか森のなかで身をかがめました。というのも首があちこちでえだにからまってばかりいたので、そのたびに止まってほどかなくてはならなかったのです。しばらくして、自分がキノコのかけらをまだ手に持っていたのを思いだして、とっても気をつけて作業にかかり、まずは片方をかじって、それから反対側を、というぐあいにして、ときどきは大きくなって、ときどきは小さくなって、やがてなんとかいつもの大きさにもどったのでした。

   "Tak se odsud kliďte!" řekl Holub nevrle, usedaje zase do svého hnízda. Alenka se shýbala mezi stromy, jak nejlépe mohla, neboťse jí krk stále zaplétal do větví a každou chvíli musela zastavit a vyplést jej. Po chvíli si vzpomněla, že ještědrží v rukou úlomky hřibu, a pozorněse dala do práce, ukusujíc tu z jedné, tu z druhé ruky, chvílemi vyrůstajíc a chvílemi se zmenšujíc, až se jí podařilo najít pravou výšku. Bylo tomu již tak dlouho, co neměla svou pravou míru, že se jí to zprvu zdálo docela podivné; ale v několika minutách si na to opět zvykla a počala k soběmluvit jako obvykle.

   まともな大きさくらいになったのは、ずいぶんひさしぶりでしたので、かえってかなりきみょうな感じがしました。でも数分でそれになれて、いつものように一人ごとをはじめました。「わーい、これで計画が半分たっせいだぞ! こんなに変わるなんて、不思議よね! 毎分毎分、自分がなんになるのかちっともわかんない。でも、もとの大きさにはもどった、と。つぎはあのきれいなお庭に入ることね――それっていったいどうやったらいいだろ?」こう言ったとき、いきなりひらけた場所に出て、そこに高さ120センチくらいの小さなおうちがありました。「だれが住んでるのか知らないけど」とアリスは思いました。「こんな大きさでちかよるわけにはいかないわね。だって死ぬほどこわがらせちゃうわ!」そこでまた右手のかけらをかじりはじめて、身長25センチになるまで、けっしておうちには近づきませんでした。

   "Nu tak, teďjsem tedy hotova s polovinou svého plánu! Jak podivné jsou všechny tyto změny! Nikdy si nejsem jista, co se se mnou stane v příští chvíli! Nicméněteďjsem se tedy vrátila do své pravé velikosti: teďmi jen zbývá dostat se do té krásné zahrady - jen jak to provést, to bych ráda věděla!" Po těchto slovech vyšla náhle na mýtinu, na které stál malý domek, asi čtyři stopy vysoký. "Aťsi tu bydlí kdo chce," pomyslila si Alenka, "nemohu k němu přijít takhle veliká; vždyťby leknutím ztratil rozum!" Začala tedy opatrněukusovati úlomku, který ještědržela v pravé ruce, a neodvážila sejít poblíž domu, dokud se nezmenšila asi na devět palců.

Text from genpaku.org