ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   Byla to vskutku podivněvyhlížející společnost, která se na břehu shromáždila-ptáci se zarousaným peřím, zvířátka se srstí připlihlou k tělu, a všichni mokří, až z nich kapalo, mrzutí a smutní.

   L’assemblea che si raccolse sulla riva era molto bizzarra. Figurarsi, gli uccelli avevano le penne inzuppate, e gli altri animali, col pelo incollato ai corpi, grondavano tutti acqua tristi e melanconici.

   První otázka ovšem byla, jak se opět osušit: začali se o tom radit a za několik minut to Alence nepřipadalo nikterak divné, že se s nimi nalezla v důvěrném hovoru, jako by je byla znala od narození. Dostala se dokonce do dlouhého sporu s Lorou, která se nakonec stala nevrlou a omezila se na to, že opakovala: "Já jsem starší než vy a musím to vědět líp." A to Alenka nechtěla uznat, dokud nevěděla, kolik je Loře let, a jelikož Lora rozhodněodmítala povědět svůj věk, nedalo se dále nic dělat.

   La prima questione, messa sul tappeto, fu naturalmente il mezzo per asciugarsi: si consultarono tutti, e Alice dopo poco si mise a parlar familiarmente con loro, come se li conoscesse da un secolo uno per uno. Discusse lungamente col Lori, ma tosto costui le mostrò un viso accigliato, dicendo perentoriamente: — Son più vecchio di te, perciò ne so più di te; — ma Alice non volle convenirne se prima non le avesse detto quanti anni aveva. Il Lori non volle dirglielo, e la loro conversazione fu troncata. Il Topo, che sembrava persona d’una certa autorità fra loro, gridò:

   KonečněMyš, která se mezi nimi zdála být osobností požívající velké vážnosti, zvolala: "Sedněte si všichni a poslouchejte! Já vás všechny osuším v okamžiku!" Všichni bez meškání usedli, utvořivše veliký kruh, v jehož středu stála Myš. Alenka na ni úzkostlivěupírala oči, neboťbyla jista, že z toho vyjde se zlou rýmou, nepodaří-li se jí brzy uschnout.

   — Si seggano, signori, e mi ascoltino! In pochi momenti seccherò tutti! — Tutti sedettero in giro al Topo. Alice si mise a guardare con una certa ansia, convinta che se non si fosse rasciugata presto, si sarebbe beccato un catarro coi fiocchi.

   "Mhm!" řekla Myš, tváříc se velmi důležitě. "Jste všichni připraveni? Toto je nejsušší věc, kterou znám. Ticho kolem, prosím! - ,Když Ota Veliký porazil Maďary u Augsburku, vypudil je z říše německé a při řece Enži po obou březích Dunaje obnovil proti nim Marku Východní, kterou spravoval markrabě, podřízený vévodovi bavorskému. Otův syn udělil ji roku 976 Leopoldu Babenberskému a vymanil ho z moci vévody bavorského. MarkraběLeopold IV. měl nevlastního bratra Konrada III., krále německého."

   — Ehm! — disse il Topo, con accento autorevole, — siete tutti all’ordine? Questa domanda è bastantemente secca, mi pare! Silenzio tutti, per piacere! Guglielmo il Conquistatore, la cui causa era favorita dal papa, fu subito sottomesso dagli inglesi...

   "Uf!" řekla Lora a otřásla se. "

   — Uuff! — fece il Lori con un brivido.

   "Prosím?" řekla Myš mračíc se, ale velmi zdvořile. "Řekla jste něco?

   — Scusa! — disse il Topo con cipiglio, ma con molta cortesia: — Dicevi qualche cosa?

   "Já ne!" řekla Lora kvapně.

   — Niente affatto! — rispose in fretta il Lori.

   "Myslela jsem, že jste něco řekla," pravila Myš. "Pokračuji: ,Leopold IV měl nevlastního bratra Konrada III., krále německého. Jeho uznati nechtěl mocný vévoda bavorský Jindřich Pyšný z Welfů. Nemoha s ním ničeho spraviti po dobrém, král Konrád III. nalezl to nutným...`"

   — M’era parso di sì — soggiunse il Topo. — Continuo: Edwin e Morcar, i conti di Mercia e Northumbria, si dichiararono per lui; e anche, Stigand, il patriottico arcivescovo di Canterbury, trovò che...

   "Nalezl co?" pravila Kachna.

   — Che cosa? — disse l’anitra.

   "Nalezl to," odpověděla Myš podrážděně. "Snad víte, co to znamená."

   Trovo che — replicò vivamente il Topo — tu sai che significa "che?"

   "Já vím docela dobře, co to znamená, když já něco najdu," řekla Kachna; "obyčejněje to žabka nebo červ. Otázka je, co našel ten váš král."

   Significa una cosa, quando trovo qualche cosa? — rispose l’Anitra; — un ranocchio o un verme. Si tratta di sapere che cosa trovò l’arcivescovo di Canterbury.

   Myš přešla otázku bez povšimnutí a kvapněpokračovala: "Konrád III. nalezl to nutným vyhlásiti naň říšskou klatbu, odňal mu Bavory a vévodou bavorským učinil věrného bratra svého Leopolda, po jehož smrti ponechal Bavory mladšímu bratru Jindřichovi. Ale nástupce Konradův Jindřich Barbarossa, jenž byl vychován se synem Jindřicha Pyšného, Jindřichem Lvem, přilnul k tomuto celým srdcem a vrátil mu vévodství bavorské.` - Jak se vám daří, má drahá?" přerušila se, vracejíc se k Alence.

   Il Topo non le badò e continuò: — Trovò che era opportuno andare con Edgar Antheling incontro a Guglielmo per offrirgli la corona. In principio Guglielmo usò moderazione; ma l’insolenza dei Normanni... Ebbene, cara, come stai ora? — disse rivolto ad Alice.

   "Stále ještěmokrá," řekla Alenka smutně. "Nezdá se vůbec, že by mne to osušovalo."

   — Bagnata come un pulcino, — rispose Alice afflitta, — mi sembra che il tuo racconto secchi, ma non asciughi affatto.

   "V tom případě," řekl slavnostněBlboun Dodo, vstávaje, "navrhuji, abychom odročili schůzi za účelem meritorního přijetí energičtějších sankcí."

   — In questo caso, — disse il Dronte in tono solenne, levandosi in piedi, — propongo che l’assemblea si aggiorni per l’adozione di rimedi più energici...

   "Mluvte česky!" řekl Orlík. "Já nerozumím, co znamená polovina těch cizích slov, a co víc, nevěřím, že jim rozumíte sám." A Orlík sklonil hlavu, aby skryl úsměv; někteří z ostatních ptákůse chichotali docela slyšitelně.

   Ma parla italiano! — esclamò l’Aquilotto. — Non capisco neppur la metà di quei tuoi paroloni, e forse tu stesso non ne capisci un’acca. — L’Aquilotto chinò la testa per nascondere un sorriso, ma alcuni degli uccelli si misero a sghignazzare sinceramente.

   "Co jsem chtěl říci, je," zakoktal Blboun uraženě, "že nejlepší věc, kterou se můžeme osušit, jsou kandidátní závody."

   — Volevo dire, — continuò il Dronte, offeso, — che il miglior modo di asciugarsi sarebbe di fare una corsa scompigliata.

   "Co jsou kandidátní závody?" zeptala seAlenka; ne, že by se jí moc chtělo mluvit - ale Blboun se odmlčel, jako kdyby chtěl naznačit, že by někdo měl něco říci, a nikdo jiný se k tomu neměl.

   — Che è la corsa scompigliata? — domandò Alice. Non le premeva molto di saperlo, ma il Dronte taceva come se qualcheduno dovesse parlare, mentre nessuno sembrava disposto ad aprire bocca o becco.

   "Nu," řekl Blboun, "nejlepší vysvětlení je zkusit to." (A jelikož byste to mohli chtít někdy v zimězkusit sami, povím vám, jak to Blboun uspořádal.)

   — Ecco, — disse il Dronte, — il miglior modo di spiegarla è farla. — (E siccome vi potrebbe venire in mente di provare questa corsa in qualche giorno d’inverno, vi dirò come la diresse il Dronte.)

   Nejprve vyznačil na zemi závodní dráhu, v jakémsi kruhu ("Na přesném tvaru nezáleží," řekl), a podle ní rozestavil všechny členy společnosti. Nebylo žádného "Jedna - dvě- tři teď", ale každý začal běžet, kdy se mu zlíbilo, a přestal, kdy se mu zlíbilo, takže nebylo snadno poznat, kdy je po závodech. Nicméně, když tak nějaké půl hodiny všichni běhali, byli zase úplněsuší a Blboun náhle zvolal: "Závody jsou u konce!" a všichni se shrnuli kolem něho, popadajíce dech a ptajíce se: "Kdo vyhrál?"

   Prima tracciò la linea dello steccato, una specie di circolo, (— che la forma sia esatta o no, non importa, — disse) e poi tutta la brigata entrò nello steccato disponendosi in questo o in quel punto. Non si udì: — Uno, due tre... via! ’ma tutti cominciarono a correre a piacere; e si fermarono quando vollero, di modo che non si seppe quando la corsa fosse terminata. A ogni modo, dopo che ebbero corso una mezz’ora o quasi, e si sentirono tutti bene asciugati, il Dronte esclamò: — La corsa è finita! — e tutti lo circondarono anelanti domandando: — Ma chi ha vinto?

   Na tuto otázku nemohl Blboun odpovědět bez delší úvahy a seděl tedy drahnou dobu s jedním prstem přitlačeným na čelo (tak to Alenka vídávala na obrazech velkých básníkůa myslitelů), zatímco ostatní čekali v naprostém tichu. KonečněBlboun řekl: "Všichni vyhráli a všichni musí dostat ceny."

   Per il Dronte non era facile rispondere, perciò sedette e restò a lungo con un dito appoggiato alla fronte (tale e quale si rappresenta Shakespeare nei ritratti), mentre gli altri tacevano. Finalmente il Dronte disse: — Tutti hanno vinto e tutti debbono essere premiati.

   "Ale kdo je má rozdat?" ptal se celý sbor hlasů.

   —. Ma chi distribuirà i premi? — replicò un coro di voci.

   "Nu, ovšemže ona," řekl Blboun, ukazuje prstem na Alenku; a celá společnost se ihned shlukla kolem ní, vykřikujíc zmateně: "Ceny! Ceny!"

   — Lei, s’intende! — disse il Dronte, indicando con un dito Alice. E tutti le si affollarono intorno; gridando confusamente: — I premi! i premi!

   Alenka neměla zdání, jak si má počínat; v zoufalství strčila ruku do kapsy a vytáhnuvši krabici bonbónů(naštěstí k nim slaná voda nepronikla), rozdala je kolem jako ceny. Vystačily jí právětak, že se na každého z jejích společníkůdostal jeden.

   Alice non sapeva che fare, e nella disperazione si cacciò le mani in tasca, e ne cavò una scatola di confetti (per buona sorte non v’era entrata l’acqua,) e li distribuì in giro. Ce n’era appunto uno per ciascuno.

   "Ale ona musí též dostat cenu, že ano?" podotkla Myš.

   — Ma dovrebbe esser premiata anche lei, — disse il Topo.

   "Ovšem," odvětil Blboun velmi vážně. "Co máte ještěv té kapsičce?" pokračoval, obraceje se k Alence.

   Naturalmente, — soggiunse gravemente il Dronte; — Che altro hai in tasca? — chiese ad Alice.

   "Jenom náprstek," řekla Alenka smutně.

   — Un ditale, rispose mestamente la fanciulla.

   "Podejte mi ho," řekl Blboun.

   Dài qui, — replicò il Dronte.

   A tu se opět všichni shlukli kolem ní a Blboun jí slavnostněodevzdal náprstek, řka: "Prosíme, abyste ráčila přijmouti tento elegantní náprstek." A když ukončil tuto krátkou řeč, všichni tleskali a volali slávu.

   E tutti l’accerchiarono di nuovo, mentre il Dronte con molta gravità le offriva il ditale, dicendo: — La preghiamo di accettare quest’elegante ditale; — e tutti applaudirono a quel breve discorso.

   Alence se celá ta věc zdála hodněnesmyslnou, ale všichni hleděli tak vážně, že se neodvážila smát; a jelikož jí nenapadalo nic vhodného, co by mohla říci, prostěse poklonila a vzala náprstek, hledíc, jak vážnějen dovedla.

   Pak se měly jíst bonbóny; to způsobilo mnoho zmatku a hluku: velcí ptáci si stěžovali, že ani neochutnali, a malí se zakuckali a musilo se jim bušit do zad. Když to však bylo všechno odbyto, sedli si opět do kruhu a prosili Myš, aby jim ještěněco vyprávěla.

   Bisognava ora mangiare i confetti; cosa che cagionò un po’ di rumore e di confusione, perchè gli uccelli grandi si lagnavano che non avevano potuto assaporarli, e i piccoli, avendoli inghiottiti d’un colpo, corsero il rischio di strozzarsi e si dovè picchiarli sulla schiena. Ma anche questo finì, e sedettero in circolo pregando il Topo di dire qualche altra cosa.

   "Slíbila jste mi, že mi povíte příběh svého života, nezapomněla jste?" řekla Alenka, "a proč nenávidíte K a P," dodala šeptem, trochu se obávajíc, aby ji opět neurazila.

   — Ricordati che mi hai promesso di narrarmi la tua storia, — disse Alice, — e la ragione per cui tu odii i G. e i C., — soggiunse sommessamente, temendo di offenderlo di nuovo.

   "Je to historie zvířete se smutným a zamotaným koncem! řekla Myš, obracejíc se k Alence a vzdychajíc.

   — La mia storia è lunga e triste e con la coda! — rispose il Topo, sospirando.

   "Zamotaný je, o tom není pochyby," řekla si Alenka, hledíc s údivem na ocásek vlekoucí se za Myší v mnoha záhybech, "ale pročby měl být smutný?" A po celou tu dobu, co Myš mluvila, lámala si hlavu nad otázkou, proč by měl být myší ocásek smutný, takže jí konec jejího vyprávění uvázl v hlavěasi takhle:

   — Certo è una coda lunga, — disse Alice, guardando con meraviglia la coda del topo, — ma perchè la chiami trista? — E continuò a pensarci impacciata, mentre il Topo parlava. Così l’idea che ella si fece di quella storia con la coda fu press’a poco questa:

      Furietta disse
     al Topo
   che avea
 sorpreso
   in casa:
     Andiamo
       in tribunale;
         per farti
           processare
         Non voglio
       le tue scuse,
     o Topo
   scellerato.
     Quest’oggi
       non ho niente
         nel mio villin
           da fare. —
         Disse a
       Furietta
     il Topo:
             Ma come
               andare
                 in Corte?
                   Senza giurati
                     e giudici
                   Sarebbe
                 una vendetta!
               Sarò giurato
             e giudice,
               rispose
                 Furietta,
                   E passerò
                     soffiando
                   la tua
                 sentenza
               a morte.

   "Vy ale vůbec nedáváte pozor!" řekla Myš Alence přísně. "Načmyslíte?"

   Tu non stai attenta! — disse il Topo ad Alice severamente. — A che cosa pensi?

   "Prosím za prominutí," řekla Alenka pokorně. "Došla jste, myslím, k páté zatáčce?"

   — Scusami, — rispose umilmente Alice: — sei giunto alla quinta vertebra della coda, non è vero?

   — No, do...po, — riprese il Topo irato, scandendo le sillabe.

   — C’è un nodo? — esclamò Alice sempre pronta e servizievole, e guardandosi intorno. — Ti aiuterò a scioglierlo!

   "K žádné zatáčce jsem nedošla," řekla Myš a vstala a odcházela. "Urážíte mne takovými nesmysly!"

   — Niente affatto! — rispose il Topo, levandosi e facendo l’atto di andarsene. Tu m’insulti dicendo tali sciocchezze!

   "Já to tak nemyslela!" omlouvala se ubohá Alenka. "Víte, ale vy se tak snadno urazíte!"

   — Ma, no! — disse Alice con umiltà. — Tu t’offendi con facilità!

   Myš v odpověďjenom nevrle zabručela.

   Per tutta risposta il Topo si mise a borbottare.

   "Prosím vás, vraťte se a dokončete své vypravování!" volala Alenka za ní. A ostatní se k ní přidali sborem: "Ano, prosíme, zůstaňte!" Ale Myš jen netrpělivězavrtěla hlavou a přidala do kroku.

   — Per piacere, ritorna e finisci il tuo racconto! — gridò Alice; e tutti gli altri s’unirono in coro: — Via finisci il racconto! — Ma il Topo crollò il capo con un moto d’impazienza, e affrettò il passo.

   "Jaká škoda, že nezůstala!" vzdychl papoušek Lora, když zmizela z dohledu; a jeden starý mořský Krab použil této příležitosti, aby řekl své dceři: "Ach, vidíte, má drahá! Aťje vám to ponaučením, že se nikdy nemáte dát unést svým temperamentem." "Ale mlč, papá!" odsekla mladá Krabová trochu nakvašeně. "Ty bys připravil ústřici o trpělivost!"

   — Peccato che non sia rimasto! — disse sospirando il Lori; appena il Topo si fu dileguato. Un vecchio granchio colse quell’occasione per dire alla sua piccina: — Amor mio, ti serva di lezione, e bada di non adirarti mai! — Papà, — disse la piccina sdegnosa, — tu stancheresti anche la pazienza d’un’ostrica!

   "Kdybych já tu jen měla svou Mindu, panečku!" řekla Alenka nahlas, nemluvíc k nikomu zvláště. "Ta by ji brzy přivedla zpátky!"

   — Ah, se Dina fosse qui! — disse Alice parlando ad alta voce, ma senza rivolgersi particolarmente a nessuno. — Lo riporterebbe indietro subito!

   "A kdo je Minda, smím-li si dovolit otázku?" řekl Lora.

   — Scusa la domanda, chi è Dina? — domando il Lori.

   Alenka byla vždycky ochotna mluvit o svém miláčku, odvětila tedy dychtivě: "Minda je naše kočka. A ta vám umí chytat myši, to si nedovedete představit! A to ještěnic není proti tomu, jak dovede chytat ptáky! Panečku, ta sní ptáčka, jen se naňpodívá!"

   Alice rispose sollecitamente sempre pronta a parlare del suo animale prediletto: — La mia gatta. Fa prodigi, quando caccia i topi! E se la vedessi correr dietro gli uccelli! Un uccellino lo fa sparire in un boccone.

   Tato slova způsobila v celé společnosti podivuhodné vzrušení. Někteří ptáci náhle odešli beze slova; jedna stará Straka se začala pečlivězahalovat, a spěchala pryčs poznámkou: "Už opravdu musím domů; tenhle noční vzduch mi nedělá dobře na krk!" a Kanárek volal chvějícím se hlasem na své děti: "Pojďte pryč, drahouškové! Je nejvyšší čas, abyste byli v posteli!" Pod různými záminkami se všichni vytratili, a Alenka brzy zůstala samotna.

   Questo discorso produsse una grande impressione nell’assemblea. Alcuni uccelli spiccarono immediatamente il volo: una vecchia gazza si avviluppò ben bene dicendo: — è tempo di tornare a casa; l’aria notturna mi fa male alla gola! — Un canarino chiamò con voce tremula tutti i suoi piccini. — Via, via cari miei! È tempo di andare a letto! — Ciascuno trovò un pretesto per andarsene, e Alice rimase sola.

   "Kéž bych se nebyla zmínila o Mindě!" řekla si lítostivým hlasem. "Nezdá se, že by ji zde dole měl někdo rád, a přece je to jistěta nejlepší a nejmilejší kočka na světě! Ó, má drahá Mindičko! Jestlipak těještěkdy uvidím!" A tu se ubohá Alenka znovu dala do pláče, neboť začala pociťovat velkou tesknotu a skleslost. Pochvíli však z dálky zaslechla opět drobné cupitání, a vzhlédla toužebně, napolo doufajíc, že si to Myška rozmyslila a že se vrací, aby dokončila své vypravování.

   "Non dovevo nominare Dina! — disse malinconicamente tra sè. — Pare che quaggiù nessuno le voglia bene; ed è la migliore gatta del mondo! Oh, cara Dina, chi sa se ti rivedrò mai più!" E la povera Alice ricominciò a piangere, perchè si sentiva soletta e sconsolata. Ma alcuni momenti dopo avvertì di nuovo uno scalpiccio in lontananza, e guardò fissamente nella speranza che il Topo, dopo averci ripensato, tornasse per finire il suo racconto.