爱丽丝漫游奇境记

ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ

   第 1 篇

   1

   掉进兔子洞

   DO KRÁLIČÍ NORY

   爱丽丝靠著姐姐坐在河岸边很久了,由于没有什么事情可做,她开始感到厌 倦,她一次又─次地瞧瞧姐姐正在读的那本书,可是书里没有图画,也没有对话, 爱丽丝想:“要是一本书里没有图画和对话,那还有什么意思呢?”

   Alenka - dokud ještěbyla s rodiči ve své rodné Anglii, říkali jí Alice - už začínala mít dost toho nečinného sedění vedle sestry na břehu řeky: jednou nebo dvakrát nahlédla do knížky, kterou sestra četla, ale tam nebyly vůbec žádné obrázky nebo rozmluvy - "a co je po knížce," myslila si Alenka, "ve které nejsou obrázky, ba ani rozmluvy?"

   天热得她非常困,甚至迷糊了,但是爱丽丝还是认真地盘算著,做一只雏菊 花环的乐趣,能不能抵得上摘雏菊的麻烦呢?就在这时,突然一只粉红眼睛的白 兔,贴着她身边跑过去了。

   Přemýšlela tedy - jak nejlépe mohla, neboťbyl horký den, a to ji dělalo ospalou. a hloupou - stojí-li pěkný věneček za to, aby vstala a sbírala květinky, když tu náhle kolem ní přeběhl Bílý Králík s červenýma očima.

   爱丽丝并没有感到奇怪,甚至于听到兔子自言自语地说:“哦,亲爱的,哦, 亲爱的,我太迟了。”爱丽丝也没有感到离奇,虽然过后,她认为这事应该奇怪, 可当时她的确感到很自然,但是兔于竟然从背心口袋里袭里掏出一块怀表看看, 然后又匆匆忙忙跑了。这时,爱丽丝跳了起来,她突然想到:从来没有见过穿着 有口袋背心的兔子,更没有见到过兔子还能从口袋里拿出─块表来,她好奇地穿 过田野,紧紧地追赶那只兔子,刚好看见兔子跳进了矮树下面的一个大洞。

   V tom nebylo nic tak velmi podivuhodného; a Alenka v tom neviděla nic tak velmi zvláštního, ani když slyšela, jak si Králík k sobě říká: "Bože, bože! Bože, bože! Já jistěpřijdu pozdě!" (Když o tom přemýšlela později, napadlo jí, že se nad tím měla pozastavit; v tu chvíli se jí to však zdálo docela přirozené.) Ale když Králík skutečněvytáhl hodinky z kapsičky u vesty, podíval se na něa pospíchal dále, vyskočila Alenka údivem, neboťjí prolétlo hlavou, že nikdy předtím neviděla králíka, který by měl kapsičku u vesty, neřkuli hodinky, které by z ní mohl vytáhnout; a hoříc zvědavostí, běžela za ním přes pole a naštěstí doběhla ještěvčas, aby viděla, jak vskočil do velké králičí díry pod mezí.

   爱丽丝也紧跟著跳了进去,根本没考虑怎么再出来。

   Alenka ani chvíli nemeškala a vskočila za ním, aniž jen zdaleka pomyslila, jak se kdy opět dostane ven.

   这个兔子洞开始像走廊,笔直地向前,后来就突然向下了,爱丽丝还没有来 得及站住,就掉进了─个深井里。

   Králičí díra vedla zpočátku přímo jako tunel a pak se za hnula dolů; tak náhle, že než mohla Alenka uvážit, nemá-li zastavit, shledala, že padá do jakési velmi hluboké studny.

   也许是井太深了,也许是她自己感到下沉得太慢,因此,她有足够的时间去 东张西望,而且去猜测下一步会发生什么事,首先,她往下看,想知道会掉到什 么地方。但是下面太黑了,什么都看不见,于是,她就看四周的井壁,只见井壁 上排满了碗橱和书架,以及挂在钉子上的地图和图画,她从一个架子上拿了一个 罐头,罐头上写著“桔子醬”,却是空的,她很失望,她不敢把空罐头扔下去, 怕砸著下面的人,因此,在继续往下掉的时候,她就把空罐头放到另一个碗橱里 去了。

   Buďbyla ta studna velmi hluboká, anebo Alenkapadala velmi zvolna, neboť měla při tom padání dosti času, aby se ohlížela kolem sebe a uvažovala, co se stane dále. Zprvu se pokoušela podívat se dolů pod sebe, aby se přesvědčila, kam padá, ale bylo příliš temno, než aby něco viděla. Začala se tedy ohlížeti po stěnách studny a zpozorovala, že jsou na ní samé kuchyňské police a přihrádky na knihy; tu a tam visely na hřebíku mapy a obrazy. Jak letěla mimo, vzala si z jedné poličky skleničku s nálepkou: MERUŇKOVÁ MARMELÁDA; avšak k jejímu velkému zklamání byla sklenička prázdná. Nechtěla ji zahodit ze strachu, že by mohla někoho zabít, tak se jí podařilo postavit ji zase na jednu poličku, podle níž padala.

   “好啊,”爱丽丝想,“经过了这次锻炼,我从楼梯上滚下来就不算回事。 家里的人都会说我多么勇敢啊,嘿,就是从屋顶上掉下来也没什么了不起,”─ ─这点倒很可能是真的,屋顶上摔下来,会摔得说不出话的。

   - "Nu," pomyslila si Alenka, "po takovémhle pádu si z toho už nic nebudu dělat, spadnu-li doma ze schodů! To se budou doma divit, jak jsem statečná! Hm, teďbych už neřekla nic, ani kdybych spadla ze střechy!" (Což bylo velmi podobné pravdě.)

   掉啊,掉啊,掉啊,难道永远掉不到底了吗?爱丽丝大声说:“我很知道掉 了多少英里了,我一定已经靠近地球中心的一个地方啦!让我想想:这就是说已 经掉了大约四千英里了,我想……”(你瞧,爱丽丝在学校里已经学到了一点这 类东西,虽然现在不是显示知识的时机,因为没一个人在听她说话,但是这仍然 是个很好的练习。)“……是的,大概就是这个距离。那么,我现在究竟到了什 么经度和纬度了呢?”(爱丽丝不明白经度和纬度是什么意思,可她认为这是挺 时髦的字眼,说起来怪好听的。)

   Dolů, dolů, dolů! Nebude tomu padání nikdy konce? "To bych ráda věděla, kolik mil už jsem proletěla," řekla nahlas. "Musím se už blížit středu Země. Počkejme: to by bylo, myslím, 4000 mil..." (jak vidíte, Alenka se ve škole naučila celé řadětakovýchhle věcí, a ačkoli toto nebyla zrovna nejlepší příležitost, aby se blýskala svými vědomostmi, jelikož tu nebylo nikoho, kdo by ji poslouchal, přece si myslila, že je dobře něco si zopakovat) - "ano, to bude tak asi správná vzdálenost, ale pak bych ráda věděla, na kterém jsem se to octla stupni zeměpisné šířky a délky?" (Jak vidíte, Alenka neměla ponětí, co je to zeměpisná šířka a délka, myslila si však, že jsou to krásná velká slova a že se vyjadřuje učeně.)

   不一会儿,她又说话了:“我想知道我会不会穿过地球,到那些头朝下走路 的人们那里,这该多么滑稽呀!我想这叫做‘对称人’(19世纪中学地理教科书 上流行个名洞,叫“对跖人”,意思是说地球直径两端的人,脚心对着脚心。爱 丽丝对“地球对面的人”的概念模糊,以为他们是“头朝下”走路的,而且把 “对跖人”错念成“对称人”了。)吧?”这次她很高兴没人听她说话,因为 “对称人”这个名词似乎不十分正确。“我想我应该问他们这个国家叫什么名称: 太太,请问您知道这是新西兰,还是澳大利亚?”(她说这话时,还试着行个屈 膝礼,可是不成。你想想看,在空中掉下来时行这样的屈膝礼,行吗,)“如果 我这样问,人们一定会认为我是一个无知的小姑娘哩。不,永远不能这样问,也 许我会看到它写在哪儿的吧!”

   Po chvíli začala opět: "To jsem zvědavá, zdali proletím skrz celou Zemi! To bude legrace, až vyletím mezi lidi, kteří chodí vzhůru nohama! Jakpak se jim jen říká... antipatové, myslím" - (jak vidíte, zaslechla kdysi, že se protinožcům říká antipodové, a špatněsi to zapamatovala; ani jí samotné to však neznělo správněa byla, panečku, ráda, že ji tentokrát nikdo neposlouchal, protože je to velká ostuda, blýskat se cizími slovy a neumět jich. užívat) - "ale to se jich budu muset zeptat, jak se ta země, kde vypadnu, jmenuje. Prosím, milostivá paní, jsem to na Novém Zélandě, nebo v Austrálii?" (A pokusila se při tom oslovení o zdvořilou poklonku; jen si představte, jak děláte poklonku, padajíce z třetího patra! Myslíte, že byste to dovedli?) "A za jak hloupou malou holčičku mne budou mít! Ne, to nepůjde, ptát se; snad to někde uvidím napsáno.

   掉啊,掉啊,掉啊,除此之外,没別的事可干了。因此,过一会儿爱丽丝又 说话了:“我敢肯定,黛娜今晚一定非常想念我。”(黛娜是只猫)“我希望他 们別忘了午茶时给她准备一碟牛奶。黛娜,我亲爱的,我多么希望你也掉到这里 来,同我在一起呀,我怕空中没有你吃的小老鼠,不过你可能捉到一只蝙蝠,你 要知道,它很像老鼠。可是猫吃不吃蝙蝠呢?”这时,爱丽丝开始瞌睡了,她困 得迷迷糊糊时还在说:“猫吃蝙蝠吗?猫吃蝙蝠吗?”有时又说成:“蝙蝠吃猫 吗?”这两个问题她哪个也回答不出来,所以,她怎么问都没关系,这时候,她 已经睡着了,开始做起梦来了。她梦见正同黛娜手拉着手走着,并且很认真地问: “黛娜,告诉我,你吃过蝙蝠吗?,就在这时,突然“砰”地一声,她掉到了一 堆枯枝败叶上了,总算掉到了底了!

   Dolů, dolů, dolů. Nic jiného se nedalo dělat, Alenka tedy brzy začala znovu mluvit. "Minda se po mnějistědnes bude shánět!" (Minda byla Alenčina kočka.) "Doufám, že nezapomenou při svačiněna její misku mléka. Mindo, drahoušku, kéž bys tu byla dole se mnou! Ve vzduchu sice, myslím, nejsou žádné myši, ale mohla bys tuchytit netopýra a to, víš, je skoro jako myš. - Ale jedí vůbec kočky netopýry?" A tu začala být Alenka trochu ospalá a počala si odříkávat: "Jedí kočky netopýry? Jedí netopýry kočky?" a někdy: "Jedí netopýři kočky?" a1e jelikož, jak vidíte, nedovedla odpovědět ani na jednu, ani na druhou otázku, bylo to celkem jedno, jak ji položila. Cítila, že usíná, a právěse jí začalo zdát, že se vede za ruku s Mindou a ptá se jí velmi vážně: "Nuže, Mindo, řekni mi pravdu, jedlas někdy netopýra?" - když tu najednou buch! - dopadla na hromadu suchého listí a bylo po pádu.

   爱丽丝一点儿也没摔坏,她立即站起来,向上看看,黑洞洞的。朝前一看, 是个很长的走廊,她又看见了那只白兔正急急忙忙地朝前跑。这回可別错过时机, 爱丽丝像一阵风似地追了过去。她听到兔子在拐弯时说:“哎呀,我的耳朵和胡 子呀,现在太迟了!”这时爱丽丝已经离兔子很近了,但是当她也赶到拐角,兔 子却不见了。她发现自己是在一个很长很低的大厅里,屋顶上悬挂著一串灯,把 大厅照亮了。

   Alenka si ani trochu neublížila a v mžiku byla na nohou: pohlédla nad sebe a kolem sebe, nad ní bylo temno a před ní nová dlouhá chodba, v níž ještězahlédla pospíchajícího Bílého Králíka. Nesměla ztratit ani vteřinu: jako vítr se pustila za ním a doběhla k němu dosti blízko, aby slyšela, jak si povídá, zahýbajekolem rohu: "U mých uší a vousů, jak je pozdě!" Byla těsněza ním, když zahnula kolem rohu. Králík se jí však náhle ztratil z očí. Byla v dlouhé nízké síni, osvětlené řadou lamp, visících ze stropu.

   大厅四周都是门,全都锁著,爱丽丝从这边走到那边,推一推,拉一拉,每 扇门都打不开,她伤心地走到大厅中间,琢磨著该怎么出去。

   Po obou stranách síněbyly řady dveří, všechny však byly zamčeny, a když je Alenka všechny po jedné i po druhé straněvyzkoušela, ubírala se smutněprostředkem síněpřemýšlejíc, jak se kdy opět dostane domů.

   突然,她发现了一张三条腿的小桌,桌子是玻璃做的。桌上除了一把很小的 金钥匙,什么也没有,爱丽丝一下就想到这钥匙可能是哪个门上的。可是,哎呀, 要么就是锁太大了,要么就是钥匙太小了,哪个门也用不上。不过,在她绕第二 圈时,突然发现刚才没注意到的一个低帐幕后面,有一扇约十五英寸高的小门。 她用这个小金钥匙往小门的锁眼里一插,太高兴了,正合适。

   Pojednou jí stál v cestěmalý třínohý stolek, celý z hladkého průhledného skla; na něm nebylo nic než malinký zlatý klíček, a Alenku hned napadlo, že by to mohl být klíček od některých těch dveří: ale běda! buď byly zámky příliš velké, nebo klíčpříliš malý, aťuž tak nebo onak, nehodily se k sobě. Když však tak po druhé obcházela, uviděla před sebou nízkou záclonku, které dříve nezpozorovala, a za ní byly malé dveře, tak asi patnáct palcůvysoké: zkusila zlatý klíček v jejich zámku a k veliké její radosti zapadl.

   爱丽丝打开了门,发现门外是一条小走廊,比老鼠洞还小,她跪下来,顺着 走廊望出去,见到一个从没见过的美丽花园。她多想离开这个黑暗的大厅,到那 些美丽的花圃和清凉的喷泉中去玩呀!可是那门框连脑袋都过不去,可怜的爱丽 丝想:“哎,就算头能过去,肩膀不跟著过去也没用,我多么希望缩成望远镜里 的小人呀(爱丽丝常常把望远镜倒着看,一切东西都变得又远又小,所以她认为 望远镜可以把人放大或缩小。),我想自己能变小的,只要知道变的方法就行了。” 你看,一连串稀奇古怪的事,使得爱丽丝认为没有什么事是不可能的了。

   Alenka otevřela dveře a shledala, že vedou do malé chodbičky, ne prostornější než myší díra. Poklekla a hleděla chodbičkou do nejrozkošnější zahrady, jakou si jen můžete představit. Ó, jak toužila dostat se z malé síněa procházeti se mezi záhony zářivých květin a chladnými vodotrysky! Ale dveřmi jí neprošla ani hlava. "A kdyby mi hlava prošla," pomyslila si ubohá Alenka, "co by mi to bylo platno, když by neprošla ramena? Ó, jak bych si přála, abych se mohla stáhnoutjako dalekohled! Myslím, že bych to dovedla, jen kdybych věděla, jak začít." V poslední době, jak jste viděli, se událo tolik mimořádných věcí, že se Alenka začala domnívati, že je velmi málo věcí opravdu nemožných.

   看来, 守在小门旁没意思了,于是,她回到桌子边,希望还能再找到一把钥匙,至少也 得找到一本教人变成望远镜里小人的书,可这次,她发现桌上有一只小瓶。爱丽 丝说:“这小瓶刚才确实不在这里。”瓶口上系著一张小纸条,上面印著两个很 漂亮的大平:“喝我”。

   Čekati u malých dvířek se jí zdálo bezúčelné, vrátila se tedy ke stolku, napolo doufajíc, že na něm nalezne nový klíčnebo aspoňknížku návodů, podle nichž by se člověk mohl stáhnout jako dalekohled; a tenkrát tu nalezla lahvičku ("která tu před chvílí zcela určitěnebyla," řekla si Alenka) a na té byla přivázána cedulka, na níž bylo velikými písmeny krásněvytištěno: VYPIJ MNE!

   说“喝我”倒不错,可是聪明的小爱丽丝不会忙着去喝的。她说:“不行, 我得先看看,上面有没有写著‘毒药’两个字。”因为她听过一些很精彩的小故 事,关于孩子们怎样被烧伤、被野兽吃掉,以及其它一些令人不愉快的事情,所 有这些,都是因为这些孩子们没有记住大人的话,例如:握拨火棍时间太久就会 把手烧坏;小刀割手指就会出血,等等。爱丽丝知道喝了写著“毒药”瓶里的药 水,迟早会受害的。

   - To se pěkně řekne: "Vypij mne!" - tohle však moudrá Alenka neudělá tak náhle. - "Ne, napřed se podíváme," řekla si, "není-li na tom nálepka s nápisem JED!" neboť četla mnoho povídek o dětech, které se spálily, nebo byly snědeny divou zvěří, nebo kterým se stalo mnoho jiných nepříjemných věcí, a to všechno jen proto, že ne a ne, aby si pamatovaly jednoduché poučky, kterým je učili jejich přátelé: například, že se možno spálit rozžhaveným háčkem, držíme-li jej v ruce příliš dlouho, nebo že prst obyčejněkrvácí, řízneme-li do něho nožem příliš hluboko; a ni kdy nezapomněla, že, napijeme-li se z lahvičky, na které je napsáno JED! - je skorem jisto, že toho dříve či později budeme litovat.

   然而瓶子上没有“毒药”字样,所以爱丽丝冒险地尝了尝,感到非常好吃, 它混合着樱桃馅饼、奶油蛋糕、菠萝、烤火鸡、牛奶糖、热奶油面包的味道。爱丽丝一口气就把一瓶喝光了。

   Na této lahvičce však nebylo napsáno JED! a tak se Alenka odvážila okusit jejího obsahu; a shledavši jej docela chutným (měl totiž jakousi smíšenou chuťtřešňového koláče, krupičné kaše, ananasu, pečené husy, čokolády a topinky s máslem), byla s lahvičkou brzo hotova.

   “多么奇怪的感觉呀!”爱丽丝说,“我一定变成望远镜里的小人了。”

   "Jaký to podivný pocit!" řekla Alenka. "Jistěse do sebe zatahuji jako dalekohled."

   的确是这样,她高兴得眉飞色舞,现在她只有十英寸高了,已经可以到那个 可爱的花园里去了。不过,她又等了几分钟,看看会不会继续缩小下去。想到这 点,她有点不安了。“究竟会怎么收场呢?”爱丽丝对自己说,“或许会像蜡烛 的火苗那样,全部缩没了。那么我会怎么样呢?”她又努力试着想象蜡烛灭了后 的火焰会是个什么样几。因为她从来没有见过那样的东西。

   A tak tomu opravdu bylo: byla teďjen deset palcůvysoká a tvářse jí vyjasnila při pomyšlení, že má nyní zrovna potřebnou míru, aby mohla projít malými vrátky do krásné zahrady. Nejprve však několik minut čekala, záhy zjistila, nezkracuje-li se ještě dále; trochu jí to působilo starost; "neboťto by, víte, mohlo skončit tím" - řekla si - "že bych se zkrátila v nic, jako dohořelá svíčka. To bych ráda věděla, jak bych potom vypadala!" a pokoušela se představit si, jak vypadá plamen svíčky po zhasnuti, neboťse nedovedla upamatovati, že by kdy co takového byla viděla.

   过了一小会,好像不会再发生什么事情了,她决定立刻到花园去。可是,哎 哟!可怜的爱丽丝!她走到门口,发觉忘拿了那把小金钥匙。在回到桌子前准备 再拿的时候,却发现自己已经够不著钥匙,她只能通过玻璃桌面清楚地看到它, 她尽力攀著桌腿向上爬,可是桌腿太滑了,她一次又一次地溜了下来,弄得她精 疲力竭。于是,这个可怜的小家伙坐在地上哭了起来。

   Když po chvíli zjistila, že se s ní dál nic neděje, rozhodla se, že půjde ihned do zahrady. Ale běda! Když došla ke dveřím, shledala ubohá Alenka, že zapomněla zlatý klíček, a když se proň vrátila ke stolku, zjistila, že naňnemůže nikterak dosáhnout; viděla jej zcela zřetelněsklem stolku a pokoušela se, jak nejlépe dovedla, vyšplhati se po jedné z jeho noh, ale ta byla příliš hladká; a když se ubožačka marnými pokusy úplně vyčerpala, sedla si a plakala.

   “起来,哭是没用的!”爱丽丝严厉地对自己说,“限你─,分钟内就停止 哭!”她经常爱给自己下个命令(虽然她很少听从这种命令),有时甚至把自己 骂哭了。记得有一次她同自己比赛槌球,由于她骗了自己,她就打了自己一记耳 光,这个小孩很喜欢装成两个人,“但是现在还装什么两个人呢?”可怜的小爱 丽丝想,“唉!现在我小得连做一个像样的人都不够了。”

   "Tak a teďdost, pláčem nic nespravíte!" řekla si k soběhodnězostra. - "Radím vám, abyste toho tu chvíli nechala!" Alenka si zpravidla dávala velmi dobré rady (ačse jimi velmi zřídka řídila) a někdy si vyhubovala tak přísně, že jí slzy vstoupily do očí; a pamatovala si, jak se jednou pokoušela napohlavkovat si za to, že se chtěla ošidit ve hře v kroket, kterou hrála sama proti sobě, neboťtoto podivné dítěsi velmi libovalo v tom, že dělalo, jako by bylo dvěma osobami. "Teďvšak není nic platno dělat, jako bych byla dvěma osobami," řekla si Alenka - "vždyťze mne zbylo sotva na jednu slušnou osobu!"

   不.一会儿,她的眼光落在桌子下面的一个小玻璃盒子上。打开一看,里面 有块很小的点心,点心上用葡萄干精致地嵌著“吃我”两个字,“好,我就吃它,” 爱丽丝说,“如果它使我变大,我就能够著钥匙了;如果它使我变得更小,我就 可以从门缝下面爬过去,反正不管怎样,我都可以到那个花园里去了。因此无论 怎么变,我都不在乎。”

   Brzy však spočinula zrakem na malé skleněné krabici, ležící pod stolem; otevřela ji a našla v ní malý koláček, na němž byla rozinkami krásněvysázená slova: SNĚZ MNE! - "Dobrá, tak těsním," řekla Alenka. "Uděláš-li mne větší, budu moci dosáhnouti klíče, a uděláš-li mne menší, podlezu pode dveřmi a tak se tím neb oním způsobem dostanu do zahrady a je mi tedy jedno, co se stane!"

   她只吃了一小口,就焦急地问自己:“是哪一种,变大还是变小?”她用手 摸摸头顶,想知道变成哪种样子。可是非常奇怪,一点没变,说实话,这本来是 吃点心的正常现象,可是爱丽丝已经习惯了稀奇古怪的事了,生活中的正常事情 倒显得难以理解了。

   Snědla kousíček a řekla si úzkostlivě: "Kterým směrem? Kterým směrem?" - držíc si ruku na temeni hlavy, aby se přesvědčila, kterým směrem poroste. Byla velmi překvapena, shledavši, že zůstává nezměněna. Ono se to sice zpravidla tak stává, když člověk jí koláč, Alenka si však už tak zvykla očekávati samé mimořádné události, že jí obvyklý pochod života připadal hloupý a nudný.

   于是,她又吃开了,很块就把一块点心吃完了。

   Dala se tedy do koláče a brzy s ním byla hotova.

Text from angelibrary.com